V neděli ráno se probouzíme kolem 9 hodiny, cca po 15 hodinách spánku, asi jsme to včera fakt přehnali. Snídáme a jdeme na normálku na Cimu Ovest, lyže nebereme, co bysme se s nima táhli (zase blbost)... Bořili jsme se po kolena, normálně trvá cesta suťovištěm v létě tak hodinu, my jsme za dvě hodiny byli sotva za půlkou. Navíc jsme zvolili špatný směr (netrefili jsme hřeben), takže jsme se dostali do slepé uličky :) Rozhodli jsme se, že hřebínek, který má slabých 30m přelezeme, bohužel nám sníh nebovolil se skoro pohnout z místa. Hrabali jsme jak vzteklí, stáli na místě a po pár minutách jsme zvolili ústup, cestou dolů jsme si vyzkoušeli brždění cepínem při pádu, aspoň byla legrace. Asi ve dvě jsme byli zpátky na Auronzu, vzali jsme lyže a jeli se aspoň na chvíli projet na hřebínek východně od Tre Cime a podívat se do severních stěn. Po cestě jsme se přesně zorientovali a viděli, kde jsme se sekli a blbě zahnuli na cestě k normálce na Ovest. Večer jsme se opět bavili tavením sněhu, vařením a plánovali jsme taktiku postupu na zítřek, tu normálku prostě musíme dát.

Fotky:
   Mareček při otočce skokem :)
   zase odpočívací pozice - oblíbená
   taky způsob sestupu :)
   při sestupu

Po probuzení pomalu balíme batohy, zvažuju, jestli mám vzít čtyři polévky v pytlíku nebo pět, přemýšlím o každém deku v batohu, protože je mi jasný, že cesta nahoru bude dlouhá. Mareček má prý batoh sbalený z domu, věřím mu (to jsem ještě nevěděl, že to byla chyba). Prvních pár stovek metrů jde celkem lehce (jedeme na skialpech), celkem i ubýhá cesta, první problém nastal, když jsme potřebovali z běžecké stopy přejet na silnici, bylo to dolů... Celkem jsme bojovali o život, ale nakonec jsme mezi stromy prokličkovali a na silnici jsme se dostali s vyrovnaným skóre, já jeden skok po hlavě do sněhu, Mareček taky jedna tlama... Další problém nastal, když se zlomil sklon z roviny na stoupání. Po dvou zatáčkách Mareček prohlásil, že je mrtvej a musíme si vyměnit batohy, nic nenamítám. Když jsem dostal batoh na záda, začal jsem namítat :( Nechápal jsem, co tam má, asi lana, říkal jsem si. Začínal jsem chápat, proč v Himalájích za den urazí jen několik málo stovek výškových metrů, s tím nákladem se prostě nedá jít. Bylo to peklo, nasadil jsem 100 krokovou strategii, takže 100 kroků a pak se zastavit a pokusit se nabrat síly na další stovku. Takhle jsme si začátek výletu nepředstavovali. Abych to zkrátil, na Rifufio Auronzo jsme se nedostali podle plánu kolem jedné nebo druhé odpoledne, ale až kolem čtvrté. Totálně vyřízení, představa kopání záhrabu nám moc nepřidávala. Naštěstí naše jazyková vybavenost je excelentní a hned jsme pochopili, co znamená nápis "Ricovero Invernale". Místnost v suterénu Rifugio Auronzo s třemi postelemi nám přišla jako luxusní hotel a to, že uvnitř bylo kolem mínus deseti stupňů jsme ani trochu neřešili :) Začaji jsme vybalovat a když jsem viděl, co jsem táhl na zádech, tak mít ještě nějaký síly, tak po tom člověkovi skočím...  Kilo křupek, půl kila sušenýho mlíka, prostě obrovská taška s jídlem, dle mýho odhadu tak 5 kilo, který jsem na zádech nemusel mít. Dole jsme si jasně řekli, že jídlo každej na 5 dní a my měli na 15 a pro oba :) Mě klepne... Dolů si to ale Mareček poveze sám, to mu slibuju hned :) Příště hold nebudu důvěřovat a na parkovišti poctivě rozdělíme materiál na půl. Uvařili jsme večeři a kolem půl šestý jsme upadli do spacáků a spali během pár vteřin.

Poznámka: Mareček si doma vážil batoh, prý 43kg, myslím, že měl tak dvakrát tolik...

Fotky:
   první: Mareček nabírá síly...
   druhá: v detailu :)
   třetí: takhle se šlo nahoru
   čtvrtá: a takhle dolů...
   pátá: fotografická chvilka
   šestá: já jsem nahoru šel raději s mačkami a cepíny
   sedmá: asi mi bylo do skoku :)

V pátek večer vyrážíme s Marečkem směr Salzburg, Innsbruck, Misurina. Kolem šesté ráno dojíždíme na parkoviště v Misurině. Ještě v Toblachu ukazoval teploměr pohodových -6 stupňů, o 15km dál v Misurině už -18, stejně je ještě tma a zima, zalézáme do spacáku a ještě se dvě hodinky prospíme.. Kolem osmé ráno prochází kolem místní vlekař a ptá se, jestli nám není zima :) I místního horala překvapilo, že jsme si jen tak ustlali na parkovišti, to nám to pěkně začíná :)

Fotky: první: se svým batohem na parkovišti, sice docela vysokej, ale ne moc těžkej, druhá: asi v polovině stoupání, jsme docela hotoví, mysleli jsme si, že už to není daleko :) třetí: rezervačka potvrzená a vystavená na posteli, tak jsem si to přesně představoval :D čtvrtá: na chatě, i v péřovce tam bylo celkem frišno :)

 

Tak boty jsem nakonec sehnal, že to ale byla makačka... Hromada materiálu sbalená, netuším, jak to vytáhneme nahoru, každopádně večer razíme směr Tre Cime :)

Rameno je snad v pohodě, o víkendu jsem byl na závodech v Rychlově. Druhý místo v boulderování, měl jsem docela radost.. Docela dost :) Karel mě přelezl až v superfinále :) Na stěně v Chotěboři, jsem udělal druhou cestu na dry-tool, tu už se mi povedlo dokonce vylízt i na prvním :D S Marečkem pomalu plánujeme náš výlet na Tre Cime, jsem zvědavej, jak to tam přežijeme :) Včera mi konečně přišly mačky a rukavice a jeden šroub, nic moc, ale aspoň část výbavy, teď jen aby do odjezdu přišly ještě cepíny a boty :D

Odkaz na odstaveček o závodech v Rychlově

Odkaz na fotky z Rychlova

Fotka: při janiru ve stropě :)

Tak dneska už to vím na jisto... Mám hotový zkoušky!!! Paráda, teď už jenom zbývají dvě drobnosti - diplomka a státnice :-D

V pondělí jsem si byl opět zalízt na stěně v Rychlově a dneska jsem dodělal nějaký dřevěný chyty na stěnu do Chotěboře, takže už se tu dá provozovat i dry-tool :-) Musím podotknout, že obtížnost tý dry-toolový cesty jsem nastřelil fakt parádně, spadl jsem v prvním kroku :-( A cepínem do ramena to není ideální... Snad se do našeho výletu na Tre Cime zhojím (spíš teda doufám, že se dám do kupy mnohem dřív) :-)

Fotka: zase fotka z Rychlovský boulderovky

Nové fotky od Kač na www.LKOvysocina.cz
Další ročník Vysočina Cupu 2011 je za námi a opět se vyvedl. O tom svědčila jak účast (přijeli borci a borky i z Jihlavy a Kolína), tak všeobecná spokojenost mezi závodníky i diváky. Oproti loňsku se rozšířila kvalifikace (11 cest + 1 volný skalní blok). Každý závodník si tak našel to svoje a většina z nás si nejen dobře zazávodila, ale i celkem slušně zalezla. Stavěči (Dejv, Jarda a Mareček) nachystali svoje cesty v různých profilech a myslím, že s každou z nich si pěkně pohráli a vyladili. Finále se z loňských 5 cest smrsklo na 3, takže netrvalo zbytečně dlouho a diváci se snad bavili. Oproti loňsku přistoupili pořadatelé k izolaci finalistů, takže někteří z nás z finále moc neviděli :-) Finálové cesty nesly rukopis stavěčů - technická cesta po vlastních chytech od Jardy, Marečkova brutální dlouhá a silová cesta přes celou stěnu a po hraně stropu (kterou nikdo nedokázal TOPovat) a Dejvova vymazlená cesta stropem. 

Takže chci poděkovat pořadatelům, závodníkům, divákům i sponzorům za parádní akci a za rok se doufám, opět sejdeme v Brodě!
Výsledky na www.LKOvysocina.cz
Fotky na www.LKOvysocina.cz

Fotky: v jedné z finálových cest..

Po trochu delší odmlce zase přidávám pár fotek. Ne, že by o Vánocích nebylo co psát, ale na net jsem se dostal tak nějak nepravidelně :-) Takže svátky proběhly celkem v pohodě ve znamení lezení, lezení, lezení, ledovýho lezení a pak trocha spaní v iglu příprava na závody a podobný srandy :-) A dneska se mi povedly dvě písemky :-D Jo a taky jsem byl před svátkama v Brně na semináři o lezení u Tufiho a můžu vřele doporučit!

A už se těším, až mi přijde nová výbava na zimní lezení, už aby to bylo, než skončí zima :-D

Fotky: Pár fotek z ledovýho lezení, Mareček, Jarda a já, poslední je z jedný parádní boulderovky kousek za Jihlavou...

Ve čtvrtek večer, hned jak jsem se dostal domu, jsem začal z připravené hromady sněhu řezat kvádry na iglů, sice se po oblevě zmenšila na polovinu, ale asi tak metrový základ se povedl a v pondělí ráno jsem dodělal zbytek.. Teď už jen zbývá ho otestovat a přespat v něm :-) Jinak se musím pochlubit, že se mi povedlo ho postavit jen za nějakých 5 hodin dohromady, což je na začátečníka prej dobrej výkon, tak snad příště to zmáknu o něco rychlejc :-) Pro příště to bude chtít mít lepší pilu, s tou na dřevo se blbě prořezává do hloubky a s malou listovou pilkou je problém, že v teplotách kolem -7 stupňů jí praská plastový držadlo :-)

Fotka: konečně hotovo.. sousedi nevěřili, že to dokončím, ale poctivě celé dopoledne z okna sledovali, jak pokračuju :-)

O víkendu jsme měli na stěně v Chotěboři dvoudenní kurz, myslím, že se celkem povedl, zahltili jsme je informacema :-D Vyzkoušeli si i chytání pádů, kdo jinej mohl dělat testovací pytel, kterej padá, než já :-) Myslím, že největší úspěch stejně měl slack line a lezení s čelovkama :-)
A dneska jsem si zašel pro reklamovanej vrtulník a světe div se, vyměnili mi ho za novej.
Ani nevím, jestli jsem už psal, že jsme si založili novej oddíl LKO Vysočina. Trhli jsme se z HO Doubrava a předseda to nějak těžce nese :-D

Kurz v Chotěboři na stránkách LKO Vysočina

Mejcup 2010 na stránkách LKO Vysočina

Fotky: jedna fotka z Mejcupu a jedna z kurzu.. :-)

Minulý týden se toho událo docela dost.. Založili jsme nový oddíl LKO Vysočina, tak nějak jsme se trhli z HO Doubrava... A to hlavní se událo o víkendu. V pátek večer jsem vyrazili do Brna za Dejvem, přespali jsme v jeho "holobytě" a ráno na půl osmou jsme už dorazili na stěnu Rajče, kde začínal závod Mejcup. Celkem v pohodě se nám povedlo dát všech 16 boulderů na Rajčeti a mohli jsme se přesunout na Friťák, kde byly vážně vypečený kousky, celkem 5 boulderů, ze kterých byly dva lezitelný a tři totální ufo problémy pro Adama, kterej nemohl přijet :-) No, nakonec se mi povedlo dostat na 37. místo, takže cíl prvních 30 se skoro povedl, vylezenejma boulderama jsem na tom byl stejně jako 24., jen jsem měl asi o 8 pokusů víc, což na 17 boulderech není moc, ale tak snad se zadaří víc příště.. Jardovi se povedlo 55. místo, Dejv 63., Mareček 64., Ondra, Roman a David s Hynkem byli na začátku druhý stovky, z 250 přihlášených celkem slušnej výsledek i pro kluky. Hlavně Ondra, David a Hynek zaslouží pochvalu, když si uvědomím, že lezou všichni asi rok. A abych nezapomněl na Kačku, ta byla 35. mezi holkama. Večer samozřejmě parádní finále, skvělá show a pak rozvoz domů. Nakonec jsme se museli ještě postarat o všechny naše zraněné, Dejv koleno, Kačka kotník, Martin prst, Mareček prst.

Fotky dodám hned jak budu mít foťák, Dejv mi ho odvezl do Brna.. :-)

Tak o víkendu se mi kromě lezení na Smichově, saunování a podobnejch legrácek, taky povedlo dokončit kalendář na příští rok. A z toho mám fakt radost :-) Teď už stačí jen vytisknout a pověsit na zeď :-)

Fotka: úvodní strana kalendáře

O víkendu bylo celkem super zalezení na Želivě, asi letos opravdu poslední svezení na motorce :-( V pondělí na kurzu jsme na konci skákali do matrace na skok do výšky, takže nám posloužila pro skok z výšky a někteří experti (viď Honzo) vylezli zatraceně vysoko :-)

Fotky: Honza těsně před přistáním (Renča si klidně ještě povylezla) a Nela ne těsně před přistáním, už si jen na zemi zkoušela salto :-)

Na stěně v Chotěboři mám teda dvakrát týdně kurzy lezení a musím uznat, že ty lidi, co mi tam chodí jsou fakt šikovní. Někteří už zvládnou na stěně udělat i no-hand :-)

Fotky: 1.: celej kurz, 2.: Nela zvládá lezení, 3.: Renča jištění, 4.: Katka padání, 5.: Honza shybování a 6.: Michal no-hand :-)

Tak o prodlouženém víkendu jsme byli na skalách v Ospu.. Parádní lezení, škoda, že to není o kousek blíž, ikdyž 5-6 hodin z Brna už není taková tragédie :-) Celkem se nám tam dařilo, Jarda s Dejvem celkem úspěšně pokoušeli jedno 7c Matamaros, oběma k přelezu chyběl jeden krok, padali až na konci cesty, Jarda si vysloužil zvláštní uznání všech přihlížejících lezců za vymýšlení odpočinkových míst i tam, kde by to nikoho nenapadlo :-) Mareček lezl celej zájezd s Ilonou, takže nejvíc myslím vylezl 7b+, detaily si nepamatuju, jen vím, že to bylo po "malejch a v kolmým", hold Mareček si umí vybrat :-) Co vylezla Ilona si nepamatuju, ale určitě nějaká 6a... Mě se tam zadařilo vylézt Hobita za 7c na flash a Matamaros 7c na druhý pokus. V sobotu mě ještě Dejv přemluvil, ať zkusím Corto za 8a, docela lituju, že mě nepřekecal dřív, už sem byl ten den unavenej, takže sem v tom vždycky někde spadl, ale příště to určitě padne. Kousek vedle nás tam zkoušel jeden kluk cestu Sanski par za 8c+/9a, začátek jsou celkem těžký kroky stropem a prej je to těžký až ve výlezu, pěkně se na to koukalo, ale to už je fakt někde jinde :-)

V pondělí jsem měl další kurz pro gympl na stěně, byl jsem překvapenej jak jsou šikovní, aspoň mi za pár let bude mít kdo tahat cesty :-)

Galerie na www.new-krobuzon.cz s fotkami z Ospu

Fotky: první a druhá jsem já v cestě Corto, poslední je oblast Mišja Peč